Mám nachystané ještě nějaké další chrámy,a le zdá se mi, že je toho nějak moc najednou, tak dám něco jiného a temply dám až nakonec.
Wat Pha Luang Ta Bua, tygří klášter (aha) na hranicích s Myanmarem (Barmou - já nevím, co teď zrovna je u nás spisovné) v provincii Kanchanaburi, nedaleko vodních tržišť. Autobusem dvě hodiny z Bangkoku.
001.JPG
Já vlastně vůbec nevím, co nás to napadlo, tam jet. Možná nám to řekla ta paní v cestovce, možná nějaký počestný pocestný, pamatuju si jen ten první okamžik, kdy jsem se dozvěděla, že si budu moct sáhnout na živého tygra, a pak podruhé, když mi někdo našeptal, že tygr bude stejně zfetovaný. Což ten zážitek poněkud devalvuje, jenže - kdo z vá si pohladil opravdového živého tygra? Tak jedem.
Chrám je jen obchodní název, Tiger Temple je farma a přestože v areálu i nějaká modlitebna je, tu neuvidíte. Hlavní atrakcí jsou tygři. Uzavřený skalnatý výklenek s písčitým břehem potůčku je výběh pro asi tucet macatých tygrů. Žádné náhražky. K tygrům se chodí po dvojících, jeden turista a jeden průvodce - dobrovolník. Na farmě pracují dobrovolníci z celého světa, takže pravděpodobně vyfasujete nějakého anglicky mluvícího týpka, intelektuá na prázdninách, který sice neví nic o tygrech, ale má naučenou bajku o kláštěře. Nevím nevím, kdyby se náhodou některý z tygrů probral, jestli by si takový kanadský puberťáček poradil, zda by nebohého turistu nestrčil jako obětinu před sebe a nezdrhnul.
Takže zaplatíte asi pětikilo za vstup k tygrovi, dostanete nálepku na triko, týpek vás popadne za tlapku a v minutových intervalech dvojice vyrážejí mezi tygry. Aby tam nebyla zácpa. Jestli na sobě máte něco červeného nebo oranžového, tak vás nepustí dovnitř, musíte sundat čepice, sluneční i dioptrické brýle (vtipné!). Já jsem měla žluté gatě a bylo to tak-tak. Týpci říkali, že ty barvy jsou kvůli tomu, že tygry dráždí; ale mnichové, kteří se o tygry starali, měli typické šafránové sárí s oranžovými pásy, takže těm jejich historkám nevěřím. Spíš si myslím, že mají obavu, že u tygrů ztratí autoritu, když v uniformě šéfa party bude chodit kdejaký platící pošuk z Evropy.
No zkrátka, prošlo mi to. Můžete si vzít foťáček a za další tři kila se můžete vyfotit s tygrem - rozuměj: tygr bez chlapa nebo s cizím chlapem - foto zadarmo; tygr se správným chlapem - tři sta navíc. Dredatý týpek vás provádí mezi skupinkami tygrů, kteří jsou asi určitě sjetí nějakou drogou; oficiální verze je, že jsou tam tygři v denní fázi klidu, najedení a napojení, takže nejsou agresívní. Jenomže když stojíte uprostřed smečky bengálských bestií, kousek od očí máte ty ozbrojené pracky velké jak talíře, tak doufáte, že ty drogy jsou dost silné a že náhodou nikdo z šelem nemá rychlejší metabolismus.
Můžete si na ně šáhnout. Po překonání prvního ostychu, a není to tak samozřejmé, jak se zdá, se můžete pomazlit: můžu vás ujistit, že mezi ušima tygra nikdo z přítomných nepodrbal. Všichni se zdržovali pěkně bezpečně kolem zadnice. No a jaké to je? Teplé, suché, drsné, tuhé, jako žíně. Tygr není heboučká kočička, na omak spíš jako kokosová rohožka. Je strašně obrovský, úctyhodný, strašlivý a dokonalý, bezchybný, absolutní šelma s totalitální autoritou; bude-li chtít, zakousne tě a hotovo.
gz2.jpg
Jasně, že to není tak autentické, jako potkat tygrouše v křoví v buši při čurání; zase to přežijete. Stojí to za to, pohladit si tygra, na mne kocouři udělali ohromný dojem.
gz1.jpg
(Já zase na ty dobrovolníky, byla jsem naostro.)
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory. Pro jejich zobrazení se zaregistrujte a přihlaste.
Dej si sklenku, nevíš co tě čeká venku.