A ještě k dopravě v Ayutthaye: ospalá díra jako tohle městečko je absolutně odlišná od Bangkoku, pro toho, kdo si na něj zvykne to může být trochu překvapení. Třeba jako pro nás. Majitelka našeho BAANu (B&B) paní Eve nás poněkud zapomněla vyzvednout na nádraží. Měli jsme letáček s mapkou a fotkou, po delším čekání jsme se tedy rozhodli jet těch pár kiláků taxíkem. To tady jako není. Přijeli jsme posledním vlakem, noční život tady nepěstují, takže těch pár místních taxikářů to v deset večer zapíchlo a šli chrnět.
Zbyl na nás jeden tuktuk. Vyjednali jsme si cenu, tuktukář věděl, kam jedeme (
) a jedem! Unavení po předešlém výletě, šak co, za 5 minut jsme v posteli, je to přes most a třetí ulice doleva asi uprostřed.
Tuktukář zamýšlený most přejel, no tak co, je místní, asi jede nějakou nábližkou. Když přejel přes další most, tak jsme se ještě pořád orientovali – teď doprava a přijedeme k baanu z druhé strany. Leda hovno, tuktukář jel furt rovně. Asi jednosměrka. Asi to tam bylo uzavřené. Cenu máme dohodnutou, tak přece nemá význam, aby nevezl nejkratší cestou. Jenže...teď už jsme se evidentně vzdalovali... Zabouchali jsme na něj, ať to otočí – víš kam jedeme? Jasný, vím. Otočil to, rovně směrem ke správnému mostu jen z druhé strany, jenže na poslední křižovatce odbočil – a na druhou stranu! Kam zas jedeš?!!! Horkotěžko jsme ho zastavili a na našem plánku z letáku si s ním ukázali tady doprava, tady doleva, tady rovně a sem – yes? Tuktukář, bohužel, anglicky neuměl ani to yes, ale zdálo se, že pochopil. Na moment. Nakopnul tuktuka a vydal se přesně opačným směrem, než jsme si odsouhlasili.
Boucháním do zadní stěny jsme ho přibrzdili (zastavit už nechtěl, sviňa, asi se bál brunátného Evropana, který měřil i vážil dvojnásobek) a strčili mu plánek dopředu – mapa – yes?? YES! Fotka – yes??? YES!!!! Tak to otoč, yes? YES!!!!! Bohužel otočil – sice ne na střechu, ale plánek vzhůru nohama. Ten člověk byl analfabet. Prostě neuměl číst, ani písmena, ani mapu; evidentně ani nechápal, co mu ukazujeme, penzion neznal, ale asi mu bylo líto kšeftu nebo neuměl říct ne a spoléhal, že se nějak trefí...tak nás povozil po spící čtvrti. Nakonec nás napadlo spásné řešení, zastavili jsme pře penzionem, kde jsme požádali anglicky mluvící Thajku, ať mu po jejich vysvětlí, kam jedeme. Paní vzala mapu, chlápkovi to ukázala a jedem! Ještě jsme ho jednou otočili, protože poslední odbočku přejel čehý, ale po slabé hodince jsme ty tři kiláky měli za sebou. Chlápek si utíral pot z čela, když nás vyklopil, vypadal absolutně vyčerpaně a vyděšeně – a asi už vozí jen domorodce.
Takže k dopravě v Ayutthaye takto:
Tuktuků tam taky moc nejezdí a navíc mají určitá omezení pro jízdu:
Nejlepším dopravním prostředkem je kolo, dá se půjčit v každém BAANu, asi za 40,- na den i se zámečkem a můžete si sami popojet, kam chcete. Kolo má navíc výhodu, že má košíček, který se dá naplnit jídlem (viz THAJSKO – žraso:
viewtopic.php?f=11&t=74). V Ayutthaye je totiž ten nejúžasnější food-market, co jsme potkali.
Dej si sklenku, nevíš co tě čeká venku.