Socha naprosto realistická, z čeho to je? Z plastu, z vosku?
Figurína je vyvedená do nejmenších detailů, jsou vidět žíly, kůžička kolem nehtů (dokonalá manikúra), pihy, chlupy oni nemají, záhyby kůže...
„Tyvole, COTOJE?“Ale krev neproudí. MUMIE! Ale jak by ho tak dokonale mumifikovali?
On jim jeden kněz nedávno na ostrově koh Samui zemřel při meditaci a kolegové si toho všimli, až se začal jaksi zmenšovat – tak mu nasadili brýle a nechali ho sedět dál, ale taková mumie vypadá zhola jinak (díky za půjčení fotky):
Jedině čerstvá mrtvola. Jenže skleněná skříňka není nijak utěsněná, evidentně do ní táhne, to by asi bylo cítit – a ty oči? Skleněné, ale nijak kalné, museli by mu dát asi náhradní.
„Já myslím, že medituje.“
„Není možné, to by aspoň dýchal.“
„Ne, oni zastaví tělesné pochody na minimum, dokážou tak vydržet několik týdnů, měsíců...“
„A srdce, že netluče?“
„No uznávám, že je to divné, protože jestli tady na nás kouká, jak na něj vyvaleně čumíme a fotíme si nehty na nohách, tak by se musel začít řehtat.“Jdu se zeptat báby u vchodu prodávající milodary.
„Ten muž – žije?“
„Yes .“
„Medituje?“
„Yes .“Ono to asijské „Yes
“ nic moc neznamená, dostane se vám ho třeba na repliku: „Ta polévka je přesolená“ – „Yes
“, takže: NEVÍME. Pozdější hledání na netu taky nic nevyplivlo, dotazy u jiných cestovatelů též negativní – nikdo ho neviděl (tedy – ukázal se jen nám? Jsme vyvoleni?)
Závěr tedy zní: „Je to zombie“.
A já jsem přesvědčená, že na nás pořád natahuje pracky, protože hele:
Udělala jsem už před týdnem výřez ruky z fotky, několikrát jsem ji přejmenovala a přesunula mezi složkami – a ona v náhledu zůstává pořád neoříznutá. Je to tak, nechce být obřezán, posílá mi vzkazy.
Jestli tam někdo z vás pojede, prosím vás: JE TAM JEŠTĚ? A VZKAZUJE MI NĚCO?
Dej si sklenku, nevíš co tě čeká venku.